Voňavá historie koření je plná strastiplných cest, dobytých impérií a potopených lodí.Než se  ponoříme hluboko do historie koření přečtěte si, co je to vůbec koření. Je to vůbec potravina? Ne, je to poživatina resp. pochutina, ne potravina. Jedna z mnoha definic koření říká: „Koření jsou přísady převážně rostlinného původu používané při přípravě pokrmů a nápojů ke zvýraznění jejich chuti a dodání aromatické vůně.“
Vraťme se úplně na začátek, do doby plné poznání, objevů, válek, zničených měst, křižáckých výprav a světových obchodů, které hýbaly světem.
• První známka byla ve Švýcarsku již z mladší doby kamenné, kde byly nalezeny zbytky rostlin (kmín, mák), kterými se dochucovaly jednoduché pokrmy.
• Již královna ze Sáby věděla, že bohatství krále Šalamouna v Jeruzalémě pocházelo z obchodu kupců kořením a které Šalamoun dostával vždy darem a díky tomu se jeho majetek pohádkově zvětšoval.
• Též Prorok Mohamed se oženil s bohatou vdovou po kupci s kořením.
• Na starověkých hliněných destičkách z Babylonu se píše o šafránu, sezamu, kmínu, tymiánu a koriandru. Babylóňané si některé koření pěstovali sami a to exotické dováželi z dalekých zemí.
První obchod s kořením po několik tisíciletí ovládali Arabové, postupovali od Blízkého východu, do Středomoří a Evropy. Jejich dlouhé karavany velbloudů a oslů nesoucí vzácný náklad koření (skořice, kardamomu, zázvoru, kurkumy), kadidla a drahých kamenů putovaly po krkolomných cestách horskými průsmyky, vedoucí přes Afghánistán a Írán do Babylonu.

Tyto cesty, které Arabové úzkostlivě tajili, začínaly pravděpodobně v Číně, Indii nebo Srí Lance (v té době Cejlon). V Číně již císař Chuang-Ti (2700 let př. n. l.) dal sestavit přehled koření, kde nechyběla čínská skořice, badyán, bazalka, fenykl (do té doby se koření využívalo hlavně v čínské medicíně). Od té doby se čínští kupci plavili na Ostrovy koření (dnes skupina ostrovů Moluky v Indonésii) odkud koření přivezli na indické a srílanské pobřeží a obchodovali právě s Arabskými kupci.
Arabští obchodníci, aby ochránili své stezky, a zdroj zboží, vyprávěli o původu koření strašidelné příběhy: o čínské skořici z mělkých jezer chráněných obrovskými ptáky, o skořici z údolí zamořených hady apod.
Po nástupu Říma se sami Římané snažili najít cestu do Indie, aby mohli konkurovat Arabům. Díky svým znalostem a schopnostem již brzy začaly jejich lodě naložené kořením připlouvat do hlavního města Alexandrie v Egyptě. Římská říše rostla a všude kam vstoupily jejich legie, přinesly kromě bojů i spoustu koření. Do severní Evropy se tak poprvé dostalo exotické koření. Po pádu římské říše v 5. století nastala i pro koření doba temnoty.
Významný vliv na rozšíření koření Evropy měly i křižácké výpravy, kdy se křesťané kromě šíření víry snažili získat obchod s kořením. V té době se stalo koření rovnocenným se stříbrem a zlatem a obchod opět začal vzkvétat.
Marco Polo svým cestopisem, koncem 13. století (kterému se těžko věřilo) podnítil velké objevitelské cesty dalších generací slavných mořeplavců např. portugalec Vasco Da Gama, který nalezl přímou cestu do Indie po moři kolem Afriky, přes mys Dobré naděje.
Avšak dalekosáhlejší důsledky měla především plavba Janovana Christophora Colomba – Kryštofa Kolumba, který v r. 1492 doplul na nový kontinent a tím objevil Nový svět, čímž nám odhalil nové koření, papriku, chilli a vanilku. On byl prvním mužem západu, který ochutnal chilli. Do Evropy též přivezl brambory, čokoládu, kukuřici a burské oříšky.
Na konci 15. století ovládali trh s kořením Portugalci, kteří pak najali Holanďany jako své kupce v Evropě a poslali je na Ostrovy koření. Tím udělali zásadní chybu a byli přemoženi. Vládu nad obchodem s kořením získali Holanďané, kteří měli monopol v obchodu s kořením až do 80. let 18. století, kdy se odehrála válka s Anglií. Tento boj byl velmi dlouhý a krvavý (trval téměř 200 let) a skončil až ztrátou kolonií. Britové převzali Indii a Cejlon, Holanďané Jávu a Sumatru.
Koncem 18. století vstoupili na trh s kořením další země např. Spojené státy. V současné době jsou hlavní trhy koření ve městech Londýn, Hamburg, Rotterdam, Singapur a New York. Nejvíce se obchoduje s černým pepřem, následuje chilli a kardamom.

Patří mezi vycházející hvězdy v sortimentu sušených plodů a zároveň mezi nejvzácnější jedlé oleje na světě: marocký arganový olej – nebo -li marocké zlato

Zajistili jsme pro Vás výhradního dovozce přímo z Maroka, jedině od nás dostanete pravý panenský jedlý Arganový olej bez ostatních příměsí a alergenů než v jiných běžných obchodech ( arašídy,slunečnice,sezam a pod. ) které se tam dostanou bohužel při mletí v mlýnech v Polsku či Maďarsku. Což se u nás stát nemůže – certifikát originality a exclusivity našeho oleje z Maroka samozřejmě na požádání rádi předložíme.